Andaluský kůň
Základní využití: vysoká škola, slavnostní přehlídky, býčí zápasy aj.
Historie: Andaluský kůň pochází z Andalusie v jižním Španělsku a byl vždy jedním z nejslavnějších a nejvyhledávanějších evropských plemen. Jeho původ není zcela jasný. Někdo se domnívá, že se jedná o čistokrevného původního koně. Jiní věří, že se vyvinul křížením původních andaluských koní, lehkých a živých zvířat pocházejících pravděpodobně z berberských koní, a araby a berbery přivezenými do Španělska Maury v 8. Století. Typ andaluského koně byl ideální pro kavalerii díky své schopnosti pracovat ve vysoké škole. (Soustava pohybových prvků předváděných dnes ve Španělské jezdecké škole ve Vídni založena na pohybech potřebných v bitvě). Předvádění vysoké školy bylo velice u šlechty v evropě a od 15. do 18. století byli andaluští koně používáni při zakládání mnoha dalších plemen- lipicáni v Rakousku, kladrubských koní v Čechách a alter-realských koní v Portugalsku. Svého času byli tak žádáni, že vývoz chovných zvířat byl zakázán pod trestem smrti! Začátkem 19. století však bylo přežití plemeno ohroženo. Za vlády Filipa III. Španělského byl andaluský kůň křížen s několika dalšími plemeny, aby byl těžší. Během války o Iberský poloostrov vybrali Napoleonovi maršálové nejlepší koně a založily mnoho linií. V té době koně přežily díky kartuziánským mnichům v klášteře v Jerezu, Seville a Castellu, kteří chovali andaluské koně od 15 století s velkou obětavostí a péčí o čistotu linie. Ti unikli hrozbě křížení a zároveň napoleonským válkám. Byl založen nový chov a plemeno začalo opět vzkvétat. Vliv andaluského koně se neomezoval jen na Evropu. Dobyvatelé jich mnoho přivezli do Nového světa (Ameriky), kde se postupně rozšířili po celé Severní a Jižní Americe. V Severní Americe mají andaluské předky appaloosa, kovbojský a jezdecký kůň a mustang. Totéž platí pro peruánského pasa, paso fino a criolla.